Začátek výcviku

V tomto článku Vám nechci radit o tom, jak začít s agility a blá blá blá... O tom píšou ostatní stránky a v kostce si z toho vezmete to, že můžete kdykoliv začít, s čímkoliv a kdekoliv. :)

Tak, a teď k tomu mému článku..;)

Já začala před cca 3 roky, když jsem "objevila" online zvířecí hry (nebudu dělat reklamu) a stránky o psech, kočkách či koních. Začalo mě samozřejmě zajímat, jak doopravdy agility vypadá, jaká jsou pravidla a jaké tam jsou překážky. Začala jsem tedy hledat různé stránky, kde to popisují a tak... Doporučit Vám můžu hafici.cz, kde najdete i videa.

Bohužel pro mě, jsem neměla ideálního psa. Osmiletý labrador po epileptickém záchvatu v šesti letech a díky plemenu špatné klouby (nemá s tím problémy, ale je to prostě vidět ;) ). Štěňátko křížence, které prostě ignoruje překážky a obchází je (odměna mu byla fuk) a navíc ho nemám doma, taky není ideální. Ale zkoušela jsem to, co to dá :). Filípka jsem "trápila" na skokovkách a u Luckynky jsem mohla maximálně zlepšovat sedni, lehni, pac atd....

Až minulý rok se mi poštěstilo. Nechápu člověka, který dá cca 4-měsíční štěně přes plot i s obojkem a vodítkem na zahradu k jednomu ignoratskýmu psovi, ale pro mě to bylo opravdu štěstí. Nádhernej kříženec černé barvy s bílou náprsenkou, o kterého se za celý měsíc nepřihlásil, i přes roznošení letáčků s jeho fotkou, zůstal u nás, teda u mého bratra v Praze. Samozřejmě jsem ucítila příležitost trénování agility, navíc když máte téměř za rohem psí hřiště s překážkami na agility. Ale mamka mi nedovolila trénování Eddieho do jeho jednoho roku života. Řekla jsem si okey a začala s pomalým přemlouváním. Nakonec jsem se poprvé vydala na psí hřiště na podzim, tedy v jeho asi 10 měsících.

Měla jsem šílenou radost a skákala štěstím, když jsem viděla jeho talent a navíc jeho ochotu se překážky naučit. :) Asi se Vám zdá, že po takovémhle začátku s ním určitě chodím na závody a všude vyhrávám :). Ale pletete se. Já jsem se rozhodla, že to chci mít jako koníček a ne trénovat chudáka psa každý den celé odpoledne a chodit minimálně jednou do měsíce na závody. Jsem kliďas, který si užívá toho, že má učenlivého psa, kterého naučí naprosto cokoliv.

Na závěr bych chtěla dodat, že Eddieho mi poslalo samo nebe. Byla jsem skoro zdrcená z toho, že bych mohla trénovat agility, jen nemám s jakým psem. A navíc, když mi otec přinese pod stromeček knížku o začátcích agility a jak jsem do toho zapálená, koupila si svůj vlastní pevný tunel, tak jsem opravdu byla skoro na dně.

Už to bylo hodně dlouhý, tohle vyprávění, proto je toto konec, ale je zde popsáno vše důležité...:)